Autor: MVDr. Naděžda Kružíková

Většina lidí ví, že se pes musí očkovat, ale ne všichni vědí proč a proti čemu. V tomto článku bych Vám chtěla alespoň ve zkratce popsat jaké nemoci se musí, nebo by se měli u psa očkovat. V dalším článku si pak povíme více o vakcinaci koček a králíků. Základem vakcinace je vakcinace štěněte! Co se udělá špatně ve štěněcím věku se pak v dospělosti hůř dohání a hlavně je zbytečné, protože jakmile se nevytvoří dostatečná hladina protilátek u štěněte, můžete pak dospělého psa pravidelně očkovat celý život, ale protilátky nemá, tudíž není chráněný!

Primovakcinace (první aplikace vakcíny) se u štěňat provádí mezi 6-9 týdnem věku. To z toho důvodu, že snažíme ,,trefit´´ do tzv. imunitního okna. To je doba, kdy u štěněte začínají klesat mateřské protilátky, které získalo od matky při pití mleziva a zároveň je to doba, kdy už je tělo schopné si vytvářet vlastní protilátky. Proč neočkovat štěně dřív? Protože by protilátky interferovaly s těmi mateřskými, jednoduše řečeno-navzájem by se vyrušily a imunita by nevznikla. U většiny onemocnění, které se vakcinují je nutné po první vakcinaci provést tzv. revakcinaci za 2-4 týdny a poté se nemoci přeočkovávají každý rok. Pokud neprovedete přeočkování +/- po roce (vakcíny mají větš. několik týdnů toleranci), hladina protilátek poklesne a vy musíte i dospělého psa očkovat, tak jako štěně (tzn. po primovakcinaci přeočkovat za 2-4 týdny, aby vakcína fungovala zase celý rok). V posledních letech je trend vakcinovat jen tak, jak je to nutné a nezatěžovat tělo víc než je nezbytné. S tímto trendem souhlasím, avšak musí se dodržovat správně. Některé vakcíny proti vzteklině je možno revakcinovat 1x za 2-3 roky a stejně tak je možné vakcinovat i psinku a parvovirozu. Avšak až tehdy, pokud je u psa zjištěna dostatečná hladina protilátek v krvi. V praxi to vypadá následovně – máte dospělého psa, který byl pravidelně očkován alespoň 3-4 roky po sobě, provede se odběr krve a zjistí se, že pes má dostatečnou hladinu protilátek proti psince a parvoviroze. Pak můžete tyto nemoci přeočkovávat jen 1x za dva roky. Může se ale stát, že při vyšetření hladiny protilátek se zjistí, že pes žádné nemá. Někde se stala chyba při vakcinaci štěněte a pak musíte svého psa naočkovat opakovaně, opět jako by byl štěně. Velkou výjimkou je vakcinace proti leptospiroze, která vytváří jiný typ imunitní odpovědi než ostatní nemoci, proto není možné provádět vakcinaci proti leptospiroze více než po 1 roce. Pokud tedy vše dobře dopadne, je pes každoročně očkován proti leptospiroze, 1x za 2 roky proti psince a parvoviroze a 1x za 3 roky proti vzteklině. U ostatních nemocí, které se mohou vakcinovat (infekční hepatitida, infekční laryngotracheitida a influenza) se předpokládá, že se u nás buď nevyskytují, nebo už má dospělý pes dostatečně dobrou imunitu, aby ho tyto choroby neohrozily :).

Vakcinační schéma

Primovakcinace v 6-9 týdnu-většinou se vakcinuje jen psinka a parvoviroza

Revakcinace za 2-4 týdny- zopakuje se psinka a parvoviroza a ,,přidají´´ se další nemoci (infekční hepatitida, laryngotracheitida, influenza a leptospiroza- ideálně pokud je pes starší 12 týdnů)

Revakcinace za 2-4 týdny- je možno opět zopakovat vakcinaci všech chorob (zvláště pokud je zvíře mladší 12-ti týdnů), případně se provede revakcinace leptospirozy a aplikuje se vzteklina, kterou již není nutné revakcinovat

Pravidelná revakcinace 1x ročně

Aplikace

Vakcíny se většinou aplikují pod kůži v oblasti mezi lopatkami, nebo na boku (v případě tetanu nebo vakcíny proti plísním, se vakcína aplikuje do svalu na zadní končetině). Místo vpichu se nedesinfikuje, vakcína je živá a desinfekcí by se znehodnotila. Může dojít k reakci v místě vpichu, jako je zarudnutí, mírná bolestivost nebo může vzniknou ,,boulička´´ v místě vpichu, ta se sama vstřebá.

Alergická reakce

Většinou se alergická reakce projení krátce po vakcinaci (v řádu několika desítek minut). Akutní alergická reakce se většinou projevuje opuchem pysků a víček a k jejími řešení stačí aplikace tzv. antihistaminik (léků proti alergii) anebo kalcia. V extrémních případech, kdy je otok výrazný nebo dochází k otoku dýchacích cest, je nutná aplikace tzv. kortikoidů (léků potlačujících imunitní reakci). Pak ale nastává otázka, zda byla vakcinace úspěšná a došlo ke vzniku protilátek. Pokud dojde k alergické reakci, je nutné při dalším očkování vyměnit danou značku vakcíny za jinou.

Vzteklina

Vzteklina je akutní virové onemocnění teplokrevných živočichů a je přenosná na člověka. K přenosu dochází při pokousání (slinami) a projevuje se postižením centrálního nervového systému (změny v chování, agresivita, celková paralýza, koma a smrt). Od roku 1953 je v České republice ze zákona povinná vakcinace všech psů starších 6 měsíců. Primovakcinace se většinou provádí od 12-ti týdnů věku a dle dřívější legislativy byla revakcinace povinná každoročně. Po změně zákonů v roce 2008, kdy vešla v platnost novela veterinárního zákona, je revakcinaci možno provádět dle příbalového letáku. Některé druhy vakcín tak umožňují vakcinaci proti vzteklině 1x za 2 roky anebo 1x za 3 roky. Vyjímkou ale může být cesta mimo území Čr, kdy některé státy netolerují vakcinaci více než po roce, případně je v některých státech vyžadováno vyšetření krve na hladinu protilátek proti vzteklině.

Zajímavosti o vzteklině

V roce 2004 získala Česká republika statut země prosté vztekliny a od roku 2010 se na našem území neprovádí ani orální vakcinace lišek. Poslední případ vztekliny u lišky na našem území byl zaznamenán v roce 2002. V rámci monitoringu nemoci se však nadále provádí vyšetření na vzteklinu u všech uhynulých a ulovených lišek. V roce 2005 byl u nás zaznamenán výskyt vztekliny u netopýra, ale u netopýrů se vyskytuje specifická varianta nákazy, která nemění statut země prosté vztekliny.

Vzteklina je přenosná na člověka a jedná se o tzv. nebezpečnou zoonozu povinnou hlášením. Každý pes, který pokouše člověka musí být vyšetřen! Vyšetření se provádí v den pokousání (den 0) a za 5 dní od pokousání (den 5). Vyšetření spočívá v celkovém vyšetření zdravotního stavu psa, změření teploty a posouzení reakce zornic. Dokud není provedeno druhé vyšetření (v den 5), je majitel povinnen držet a sledovat psa v karanténě a zabránit jeho případnému útěku, jakoukoliv změnu v chování je majitel povinnen hlásit. Virus vztekliny se vylučuje do slin 2-4 dny před výskytem prvních klinických příznaků, z toho důvodu je vyšetření 5 den velmi důležité. Navykazuje-li pes 5 den příznaky vztekliny, je možnost přenosu vztekliny na člověka vyloučena.

Infekční choroby

Infekčních chorob, které je u psů možno vakcinovat je několik. Lidově se mezi majiteli takové vakcíně říká ,,kombinace´´ a zahrnuje vakcinaci proti psince, parvoviroze, infekční hepatitidě, infekční laryngotracheitidě, influenza viru a leptospiroze.

Psinka je akutní vysoce infekční virové onemocnění psovitých a lasicovitých šelem. K přenosu dochází kontaktem anebo z matky na plod. V případě lehké formy se onemocnění projevuje postižením dýchacích cest, zažívacího aparátu, záněty spojivek anebo změnami na kůži. Těžká forma postihuje převážně štěnata a rostoucí psy, kteří už nejsou chráněni mateřskými protilátkami. V nejtěžší formě se onemocnění projevuje postižením nervového aparátu a až v 90% případů dochází k úhynu. Psinka je s polu s parvovirozou (viz dále) součástí první vakcinace štěněte. První vakcinace se provádí mezi 6-12 týdnem života s 1-2 revakcinacemi v intervalu 2-4 týdnů a s každoročním přeočkováním. Poslední revakcinace by se měla uskutečnit po 12 týdnu věku štěněte.

Parvoviroza je akutní vysoce nakažlivé virové onemocnění psů. Postihuje převážně štěňata a vyznačuje se velmi vysokou úmrtností. K úhynu může v extrémních případech dojít během 24 hodin. Zdrojem viru je trus infikovaných zvířat, přičemž je možný i nepřímý přenos kontaminovanými předměty. Onemocnění se projevuje těžkými krvavými průjmy, zvracením, nechutenstvím, apatií, rychlým nástupem dehydratace a celkové sepse. Zvláštní formou je tzv myokardiální forma, která může postihovat celý vrh, kdy zdrojem infekce pro štěňata je matka. Primovakcinace štěňat se provádí mezi 6-9 týdnem s revakcinací za 2-4 týdny, ideálně by poslední revakcinace měla být provedena až po 12 týdnu věku.

Infekční hepatitida je virové onemocnění psovitých šelem, které se naštěstí na území České republiky nevyskutuje již řadu let, a to hlavně díky úspěšné imunoprofylaxi (vakcinaci). Jedná se o onemocnění, které se přenáší kontaktem (tzv. oronazální cestou) a projevuje se postižením dýchacího a zažívacího aparátu (kašel, nechutenství, průjem, zvracení,…), selháním jater a ledvin, až projevy postižní nervového aparátu. V důsledku postižení jater dochází k poruchám krevní srážlivosti a k úhynu může dojít i během několika hodin, z toho důvodu majitelé často vyjadřují obavy z otravy. U cca 20% psů vzniká tzv ,,modré oko´´ (zakalení rohovky). Štěně získává protilátky proti tomuto onemocnění od matky a dle výzkumů je pasivně chráněno minimálně 7 týdnů po narození a zbytkové protilátky jsou detekovány až do věku 14-16 týdnů. Primovakcinace je doporučována mezi 9-12 týdnem stáří s minimálně s jednou revakcinací za 3-4 týdny, poté 1x ročně.

Infekční laryngotracheitida (psincový kašel) je akutní vysoce infekční virové onemocnění psů, které se přenáší inhalační cestou a projevuje se postižením dýchacího aparátu (záchvatovitý kašel, záněty nosních dutin, výtoky z nosu a z očí). U tohoto onemocnění bývá často problematické i přidružení sekundární bakteriální infekce. Ve většině případů je onemocnění dobře zvládnutelné, často i bez nutnosti podávání antibiotik. Očkovací látky interferují s mateřskými protilátkami, proto je nutné štěňata, která byla vakcinována před 4 měsícem věku, revakcinovat, Obvykle se doporučuje aplikace dvou dávek vakcíny, u štěnat starších 3 měsíců s reaplikací po 2-4 týdnech a každoroční revakcinací. Existuje varianta použití intranasální vakcíny (aplikace do nosu), která obsahuje oslabený CPIV virus infekční laryngotracheitidy a Bordetella bronchiseptika (nejčastější sekundární bakterie). Protektivní imunitní odpověd se vyvíjí už 4 den po vakcinaci a vakcína neinterferuje s mateřkými protilátkami. Vakcinaci intranasální vakcínou je možno provádět už ve 2 týdnech stáří s každoroční revakcinací. Vzhledem k mírnému průběhu onemocnění ale většina majitelů tuto vakcinaci nevyžaduje.

Influenza virus je ojediněle se vyskytující virové onemocnění psů a koček, které se projevuje postižením dýchacího aparátu. Onemocnění vyvolané virem influenzy je všeobecně označováno jako chřipka a přenáší se kapénkovou infekcí a kontaktem. Primovakcinace se provádí mezi 9-12 týdnem s revakcinací za 3-4 týdny a poté každoročně.

Leptospiroza je bakteriální infekce psů a koček, jedná se o nebezpečnou zoonozu, tzn. onemocnění přenosné na člověka (u lidí označováno jako Wielova nemoc). Příznivým prostředím pro leptospiry jsou povrchové stojaté nebo mírně tekoucí vody a vlhká půda, kde bakterie mohou přežívat i několik týdnů, avšak běžné desinfekční prostředky je rychle ničí. Typický je sezonní výskyt (konec léta, podzim), což je doba pomnožení rezervoárových zvířat. Leptospiry aktivně pronikají neporušenou sliznicí nebo porušenou kůží, rizikem je i povrchově nepoškozená kůže po již dvouhodinové maceraci ve vlhku (velké riziko nákazy např. během povodní). Zdrojem infekce je moč infikovaných hlodavců. Moč psů je méně riziková, vzhledem k tomu že leptospiry příliš nepřežívají v kyselém pH psí moči. K přenosu pak dochází přímým kontaktem anebo např. napitím infikované vody, která je kontaminovaná močí hlodavců. Zvýšené riziko je tak pro psy loveckých a pracovních plemen, nebo u toulavých psů. Klinické příznaky jsou souborem projevů selhání ledvin a jater, průjem a zvracení (i s krví), krváceniny na sliznicích, ikterus (žluté zabarvení kůže a sliznic), apatie, nechutenství, dehydratace. Selhání ledvin se projevuje sníženou produkcí moči. Může se objevit i kašel, výtok z nosu, hnisavý zánět spojivek, pneumonie a edém plic.

První vakcinace štěněte by se měla provádět nejdříve v 9 týdnu, lépe však až ve 12 týdnu. K dostatečné imunizaci je nutno provést revakcinaci v odstupu 2-4 týdnů, poté každoročně. V některých oblastech při vysokém riziku infekce se doporučuje pravidelná revakcinace i 2x ročně.

Existuje několik tzv. sérovarů leptospirozy, rozdělených do serologických skupin, proti kterým se provádí vakcinace. Neexistuje žádná vakcína, která by obsahovala všechny sérovary. Nejčastějšími sérovary obsaženými ve vakcínách používaných v Čr jsou L. icterohaemorrhagie, L. canicola, L. bratislava a L. grippotyphosa. Nejčastějším přenašečem L. incterohaemorrhagie jsou potkani, kdy promořenost potkaní populace je až 20%. Potkani vylučují virus močí, přičemž sami nemají žádné vážné klinické příznaky. U psů je typickým příznakem ikterus (žluté zabarvení kůže a sliznic) kvůli poškození jater. L.canicola nejčastěji vyvolává selhání ledvin a hlavním rezervoárem jsou psi, kteří se nejčastěji nakazí zejména na místech zvýšeného vzájemného kontaktu (výstavy, svody,…). L grippotyphosa má hlavní rezervoárové zvíře hraboše a většinou má onemocnění lehčí průběh. Hlavním rezervoárovým zvířetem L. bratislava jsou oba u nás žijící druhy ježků.

Lymská borelioza je onemocnění s přírodní ohniskovostí (tzn. že se vyskytuje více v určitých oblastech, s ohledem na výskyt přenašeče- klíštěte) a projevuje se postižením nervového a pohybového aparátu, kůže a srdce. Původcem je bakterie (spirocheta) Borelia burgdorferi, která je vysoce infekční. Hlavím přenašečem jsou klíšťata z rodu Ixodidae, v Evropě nejčastěji Ixodes ricinus. Klinicky se onemocnění může projevovat kulháním, apatií, nechutenstvím, otokem kloubů až úplným ochrnutím a neschopností pohybu, v některých případech dochází např. k náklonu hlavy na stranu, nebo k rozvoji záchvatů. Vakcinaci je možno provádět u psů starších 3 měsíců s revakcinací po 3-4 týdnech, s každoroční revakcinací.

Tetanus je bakteriální infekce, způsobená bakterií Clostridium tetani. Tato bakterie vytváří spóry, které jsou vysoce odolné. Nejvíce se vyskytují v půdě a pokud nejsou vystaveny přímému slunečnímu záření, mohou přežívat i několik let. K přenosu dochází přes poraněnou kůži nebo sliznice- největší riziko představuje období výměny zubů u štěnat, kdy bakterie mohou pronikat přes otevřené zubní alveoly. Lokální forma se projevuje ztuhnutím svalů směrem proximálně (dopředu) od místa infekce, může se rozšířit i na protilehlou stranu, nebo může přejít v tzv. generalizovanou formu. Generalizovaná forma začíná tuhnutím končetin a topornou chůzí, objevuje se napjatost kůže a podkoží (napřímené uši, zvrásněná kůže na čele a temeni, protažení koutků tlamy dozadu, a trismus čelistí- pevné sevření, které nelze povolit, pes vypadá jakoby se široce usmíval), až dojde k uplnému ochrnutí a neschopnosti se postavit. K úhynu většinou dochází v důsledku dechového selhání kvůlu ochrnutí dýchacích svalů. Nejvíce se clostridiové bakterie vyskytují v půdě v místech, kde se pohybují ovce nebo koně, kteří patří mezi vysoce vnímavá zvířata a mohou vylučovat bakteriální spóry v trusu. Je prokázána plemenná predispozice k tetanu a to u německých ovčáků, kteří jsou nejčastějšími pacienty s tetanem. Vakcinace se provádí u psů starších 3 měsíců s revakcinací po 3 týdnech, poté každé 2 roky. Aplikace se provádí do svalu.

Microsporum canis– vakcinace proti plísnovému onemocnění kůže. Vakcinace může být preventivní anebo terapeutická, pokud se už plísňové onemocnění kůže vyskytlo. Tato vakcinace je doporučitelná hlavně ve velkých chovech, kde plísňová infekce může představovat velký problém. Vakcinaci je možné provádět bez ohledu na věk, s minimálně 1 revakcinací za 2-3 týdny. Při terapeutickém použití se aplikuje ještě 3 dávka za 18-24 dnů, každoroční revakcinace není nutná, avšak je možná. Aplikace se provádí do svalu.