Nemoci srdce jsou u psů poměrně častým problémem, zejména ve vyšším věku. Unavitelnost, zadýchávání, otoky a kašel, případně náhlý kolaps, bývají prvními příznaky, které na pacientovi pozná jeho majitel. Mnohem dříve, než onemocnění propukne naplno, nás může varovat srdeční šelest, který obvykle zjistíme při preventivní prohlídce, například při vakcinaci. Míra srdečního šelestu ovšem neurčuje závažnost srdeční vady, proto je při podezření na onemocnění srdce vhodné doplnit další vyšetření, kterými získáme přesnější informace o typu a stádiu postižení.

Nejčastější onemocnění srdce

Onemocnění srdce je celá řada, jsou vrozené i získané. Nejčastější onemocnění, se kterými se setkáváme v praxi, jsou degenerace chlopní, dilatační a hypertrofická kardiomyopatie.

Mezi degenerativní onemocnění chlopní patří řada problémů postihujících zejména starší psy a malá plemena. U některých plemen má onemocnění dědičný základ, typickým příkladem je kavalír king charles španěl, kde degenerace chlopní postihuje v průběhu života téměř všechny jedince. Srdeční chlopně se postupně ztlušťují a začínají nedomykat, což způsobuje srdeční šelest. Nejčastěji postižená je dvoucípá chlopeň. Zvýšený tlak v levé síni způsobuje její rozšíření spolu s rozšířením chlopňového prstence, což vede ke zvýšení nedomykavosti chlopně. Srdeční výdej se snižuje, práce srdce je méně efektivní, což tělo kompenzuje zadržováním vody. Vzniká kašel, dušnost, případně otoky.

Dilatační kardiomyopatie je nejčastějším onemocněním srdeční svaloviny psů. Postihuje spíše velká plemena, přičemž u některých je známá dědičná predispozice, například u dobrmanů, německých dog, irských vlkodavů. U většiny psů ale příčinu nelze zjistit. Onemocnění způsobuje postupné roztahování srdce a ztenčování jeho stěny. Rozšíření chlopňových prstenců vede ke vzniku šelestů. Dilatované srdce má omezenou stažlivost a nedokáže zajistit dostatečný srdeční výdej. Pro dobrmany je typická takzvaná okultní forma dilatační kardiomyopatie, která se projevuje zpočátku pouze arytmiemi, v některých případech je prvním příznakem náhlý kolaps.

Hypertrofická kardiomyopatie postihuje kočky, hlavně orientální plemena, ragdoll, mainské mývalí, ale i běžné evropské krátkosrsté kočky. Příčina je ve většině případů neznámá. Srdeční svalovina zesiluje, stěna se ztlušťuje a komory se zmenšují. V síních dochází ke zpomalenému toku krve a ta se sráží. Pokud se taková sraženina uvolní, nejčastěji se zachytí v rozvětvení aorty a kočka ochrne na jednu nebo obě zadní nohy. Tento stav je velmi bolestivý a obtížně řešitelný. Bohužel onemocnění obvykle probíhá skrytě a bez preventivního vyšetření ho zjistíme až ve chvíli, kdy dojde k embolii.

Srdeční selhání

Městnavé srdeční selhání je stav, kdy srdce není schopno pumpovat dostatek krve do oběhu. Orgány nejsou dostatečně zásobeny kyslíkem, v tělních dutinách se hromadí tekutina. Prvním příznakem městnavého selhání srdce bývá zvýšená unavitelnost, intolerance zátěže, dýchavičnost, kašel, posléze se přidává otok spodiny těla a zvětšení břicha. U některých psů se objevuje i zvracení a průjem. Intenzita příznaků se postupně zvyšuje až dojde k dušení a ke smrti. Při včasném terapeutickém zásahu však lze pacienta stabilizovat a při dodržení určitých požadavků často i navrátit do normálního života.

Diagnostické možnosti

Základní a nejjednodušší vyšetřovací metodou je poslech srdce a plic, prováděný jako součást základního klinického vyšetření. Poslechem lze zhodnotit srdeční a dýchací ozvy a odhalit srdeční šelesty. Poslech je vhodné doplnit zhodnocením pulzu. Míra srdečního šelestu ovšem nemusí odpovídat závažnosti srdeční vady, dokonce existují i takzvané neškodné šelesty, proto je pro získání definitivní diagnózy třeba použít další metody.

Pomocí EKG dokážeme posoudit srdeční rytmus, odhalit arytmie a nepřímo zhodnotit změny velikosti srdce. Některá specializovaná pracoviště poskytují holterovské vyšetření (pes dostane speciální vestu a EKG se měří v průběhu celého dne), které je zvlášť významné pro odhalení skrytých poruch srdečního rytmu.

Rentgenologickým vyšetřením hrudníku zhodnotíme velikost a tvar srdce a plicní vzor. Výhodou rentgenu je jeho rychlé provedení, což je užitečné u akutních nebo nespolupracujících pacientů. Pro posouzení plic je rentgen jedna z nejlepších metod. Nevýhodou je, že rentgen detekuje až pokročilejší změny na srdci.

Echokardiologické vyšetření je vyšetření srdce ultrazvukem. Umožňuje nám posoudit nejen velikost srdečních dutin a tloušťku stěny, ale i stažlivost srdce, vzhled a funkci chlopní a případné morfologické anomálie. Ne každý ultrasonografický přístroj je vhodný pro podrobnější kardiologickou diagnostiku. Důležité je dostatečné rozlišení sondy a nenahraditelnou funkcí je dopplerovské mapování. Dopplerovské vyšetření nás informuje o proudění krve, což je velmi důležité pro zhodnocení funkce srdečních chlopní.

Všechna tato vyšetření se vzájemně doplňují a pro získání co nejpřesnější diagnózy je vhodné je kombinovat. U mnoha onemocnění dokážeme včasným nasazením léčby pacientovi prodloužit život a zlepšit jeho kvalitu. Nasazení medikace pouze na základě zjištění srdečního šelestu však není vhodné. Léčba musí odpovídat celkovému klinickému stavu a kardiologickému nálezu.