Autor: MVDr. Naděžda Kružíková

Když se řekne zubní kámen u psů, většina lidí si představí žlutošedé nánosy na zubech a nepříjemný zápach z tlamy. Problém je ale mnohem komplexnější a rozhodně se nejedná jen o kosmetickou vadu. Takzvaná periodontální onemocnění tvoří většinu stomatologických problémů psů (trpí jimi až 95% psů v Evropě) a mají zásadní význam pro zdraví a kvalitu života zvířete. Na jejich vzniku se podílí zejména zubní plak a imunitní odpověď.

Kromě toho, že onemocnění zubů a ústní dutiny jsou nepříjemná a bolestivá, ztěžují pacientovi příjem potravy a mají vliv na celkový zdravotní stav zvířete. Ustní dutina psů a koček (ale i lidí ) je plná bakterií! Čím více se bakterií ukládá, tím jsou větší rizika! Bakterie uvolněné z ložisek v tlamě jsou krví zanášeny do celého těla, nejčastěji do srdce, plic a ledvin, kde se rozvíjí zánět. Přímým následkem „zkažených zubů“ tak bývají endokarditidy (záněty endokardu srdce), chronické bronchitidy a nefritidy (záněty ledvin), ale někdy i ortopedické problémy a poruchy imunity.

Na začátek je třeba vysvětlit několik pojmů:

Halitóza

Halitóza, neboli zápach z ústní dutiny, je způsoben zejména činností bakterií, které jsou součástí zubního plaku a díky produkci močoviny vzniká specifický zápach z dutiny ústní. Ke vzniku nepříjemného zápachu může ve velké míře přispívat i zánětlivý proces na dásních. Na rozvoji halitózy se mohou podílet i jiná onemocnění, než jen onemocnění zubů, jako např. tumory v dutině ustní, zapíchnutá cizí tělesa, okolo kterých vznikne zánět až absces, záněty nosních dutin, nevhodné krmení anebo onemocnění zažívacího aparátu.

Zubní plak

Zubní plak představuje prvotní problém při tvorbě zubního kamene. Na hladký povrch zubní skloviny pomocí elektrostatických sil přilnou bílkoviny obsažené ve slinách, odloučené buňky a bakterie ve formě takzvaného biofilmu. Tento tenký povlak usnadní navazování dalších a dalších vrstev, přičemž se uplatňují bakterie z prostředí i specifické patogeny, jako např. bakterie Porphyromonas gingivalis. Jednoduše řečeno – nejdřív se usadí plak a na něm se pak hromadí zubní kámen. Plak tvoří vhodné prostředí pro růst a množení bakterií, které následně aktivují zánětlivou reakci dásní.

Zubní kámen

Plak slouží jako základ pro ukládání minerálních látek, jejichž zdrojem jsou sliny a tkáňová tekutina. Zubní kámen se začíná tvořit už po dvou týdnech od vzniku zubního plaku!!! a ukládá se ve vrstvách. Pigmenty obsažené v potravě dávají kameni charakteristické šedožluté až hnědé zabarvení.

Gingivitida

Gingivitida, neboli zánět dásní, se nejvíce projevuje zarudnutím a citlivostí (bolestivostí) dásní, v některých případech může docházet až k jejich přerůstání. Někteří psi mohou kvůli bolesti odmítat krmivo. K rozvoji zánětu dochází v důsledku narušení rovnováhy mezi činností bakterií a obrannými mechanismy zvířete. Zpočátku bývá zánět omezen jen na dáseň, ale často si majitel gingivitidy nevšimne a ta může přejít do chronické formy anebo se rozvinout až v periodontitidu.

Periodontitida

Periodontium, neboli závěsný aparát zubu, sestává z dásně, periodontálních vazů, alveolární kosti a zubního cementu. Zánět se z dásňového žlábku šíří do hloubky a narušuje dentogingivální spojení (spojení dásní a zubů). Tak vznikají periodontální kapsy, ve kterých se dál množí bakterie a hromadí se odumřelé buňky a zbytky potravy, což opět způsobuje dráždění a prohlubuje zánět. Periodontální vazy degenerují a zub ztrácí pevné ukotvení. Dlouhodobé dráždění zánětlivým procesem může vést až k resorpci alveolární kosti, což znamená, že se odhalí kořeny zubů, zubní lůžko se rozšíří, zub ztratí upevnění a nakonec vypadne.

Apikální infekce

Konec zubního kořene označujeme jako apex. Pokud zánět přejde z periodontia na zubní dřeň, vzniká tzv. pulpitida (zánět zubní dřeně) a v alveolární kosti se může zformovat absces u apexu kořene zubu. Zánět postupuje cestou nejmenšího odporu a často se provalí do nosní nebo čelistní dutiny. První, čeho si můžeme všimnout, může být výtok z nosu nebo ,,boule´´ pod okem, ze které může vytékat hnis.

Stomatitis

Generalizovaný zánět ústní dutiny označujeme jako stomatitidu. Příčiny mohou být různé, kromě již zmíněné periodontitidy jsou to například virové stomatitidy koček (kaliciviróza, herpesviróza). Tento proces je velmi bolestivý, pacient odmítá krmivo, hodně sliní, bývá apatický, při dlouhodobém průběhu hubne. Kočky se o sebe nestarají a jejich srst je slepená a rozježená. Stomatitidu je třeba intenzivně řešit!

Stomatitidy koček

U koček se zubní kámen vyskytuje méně než u psů, častější jsou generalizované záněty ústní dutiny neboli stomatitidy. Při jejich vzniku se uplatňují různé infekční i neinfekční příčiny. Z infekcí jsou to nejčastěji kaliciviróza a herpesviróza, z neinfekčních příčin urémie a přehnaná imunitní reakce na nejrůznější podněty. Stomatitida bývá často projevem celkových virových onemocnění, jako jsou infekční leukémie (FeLV) a virová imunodeficience (FIV). Nepříjemným problémem je chronická gingivostomatitida koček, která je způsobena nepřiměřenou zánětlivou reakcí pravděpodobně na kaliciviry a na vlastní zubní plak usazený na zubech. Projevuje se zarudnutím sliznice a přerůstáním dásní, v ústní dutině se mohou tvořit až vředy. Stav je velmi bolestivý, kočky odmítají přijímat potravu, hubnou, nezvládají péči o srst a ta je matná a slepená. Záněty bývají často komplikované druhotnými bakteriálními infekcemi. Terapie spočívá v odstranění vyvolávající příčiny (pokud je to možné), léčbě bakteriální infekce pomocí antibiotik a lokálním ošetření zubů. Ve vážných případech se volí aplikace léků potlačující nežádoucí imunitní reakci a při extrémních stavech je nezbytná i tzv. multiextrakce zubů.

Perzistentní chrup

K obměně mléčného chrupu za trvalý dochází u psů okolo 4 měsíce věku. Za tzv. perzistentní chrup jsou považovány mléčné zuby, které u psů přetrvávají i po dosažení věku 8 měsíců, přesto že už mohou být prořezány zuby trvalé. Nejčastěji zůstávají špičáky, ale mohou přetrvávat i řezáky nebo stoličky. Takové zuby je třeba vytrhnout, jelikož ,,zabírají´´ místo trvalému chrupu, který často nemůže růst správným směrem. Tím dojde k vychýlení trvalých zubů a vzniku špatného skusu.

Terapie

Profesionální ošetření zubů sestává z důkladného vyšetření ústní dutiny, mechanického odstranění zubního kamene, případné extrakce zubů a následné medikace. Cílem je potlačit zánět, odstranit jeho příčinu a podpořit hojení. Pro tuto proceduru se pacient musí uvést do celkové anestezie. Je jen velmi málo psů a koček, které dobrovolně otevřou pusu :). Kámen se odstraňuje speciálními nástroji a tzv. zubním ultrazvukem, který pomocí vibrací o vysoké frekvenci nános zubního kamene rozruší. Periodontální kapsy se vyčistí kyretáží („vyškrábnutí“ plaku, kamene a zánětlivě změněné tkáně). Při odstraňování zubního kamene a trhání zubů se do krevního oběhu uvolní velké množství bakterií, proto se nejlépe před zákrokem (případně po něm) podávají pacientovi antibiotika, dle závažnosti zánětu. Je třeba si uvědomit, že podání antibiotik bez odstranění zubního kamene problém nevyřeší.

Extrakce – vytržení zubu

Někdy je třeba vytrhnout i zub, který na první pohled vypadá zdravě. Největší část zánětlivého procesu probíhá pod povrchem dásně a lze zjistit pouze pomocí parodontální sondy, kterou odhalíme kapsy mezi zubem a dásní (tzv. periodontální choboty). Často je zubní kámen to poslední, co ještě zub ,,drží v dásni´´. Ve spoustě případů po odstranění zubního kamene pozorujeme ústup dásně a odhalení zubního krčku a kořene, pak je nezbytné takový zub vytrhnout. V některých případech je nezbytné i rentgenologické vyšetření, kdy můžeme zhodnotit reakci okolní tkáně zubu a ústup kosti.

Extrakce jednokořenových zubů probíhá ve dvou krocích. Nejprve se uvolní periodontální spojení pomocí extrakční páky, poté je zub vytažen extrakčními kleštěmi. Zuby s více kořeny (třenové zuby a stoličky) je třeba nejprve rozřezat vrtáčkem na jednotlivé segmenty a dále se postupuje stejně jako u jednokořenových zubů. Nekrotická tkáň se odstraní a defekt se buď ponechá otevřený, nebo se uzavře přešitím dásňového laloku. Používá se vstřebatelný šicí materiál, který se po čase sám rozpadne, tudíž není třeba stehy vyndávat.

Obavy z toho, jak bude pes žít bez zubů, jsou zbytečné. Psi při příjmu potravy moc nežvýkají, spíš hltají. Po extrakci většího počtu zubů, zejména stoliček, samozřejmě musíme přizpůsobit dietu – granule nahradit měkkou stravou, například konzervami.

Základem je prevence!!!

Malí psi, brachycefalická plemena a obecně psi s nepravidelným skusem trpí zubními problémy častěji. Je to dáno tím, že v normálním pravidelném skusu do sebe zuby zapadají a zubní plak se při žvýkání otírá. Takovému samočištění můžeme napomoci podáváním žvýkacích „zubních“ pamlsků, speciálních granulí anebo podáváním přípravků na snížení ukládání zubního plaku. Nic ale nenahradí pravidelné čištění zubním kartáčkem. Na čištění a manipulaci v tlamě je dobré navykat psa už od štěněcího věku, ale i starší psy lze na čištění zubů naučit. Kartáček by měl být měkký, hustý, se zaoblenými vlákny a co nejmenší. Je nutné používat speciální zubní pasty, jelikož psi ani kočky neumí pastu po čištění vyplivnou a polykají ji. Pokud byste svým domácím mazlíčkům čistili zuby Vaší lidskou zubní pastou, způsobili byste podráždění žaludku a zvíře by mohlo začít zvracet. Vhodné je používaní enzymatických zubních past, které mají výrazný podpůrný efekt. Enzymy obsažené v těchto pastách také zbraňují ukládání zubního plaku. Čištění zubů je nezastupitelné jako prevence, nemá ale velký význam, pokud už je na zubech nános zubního kamene. V takovém případě je třeba kámen nejprve odstranit a až poté začít s pravidelným čištěním.